STYGIAN FAIR - Aradia

A tak se Andreas Stolz v řadách Stygian Fair přece jen dočkal… Po celkem bezvýznamné epizodě pod visačkou Crave se Per-Olov Jonsson a Emil Holmqvist rozhodli ve švédském městečku Umea založit kapelu Stygian Fair. Ke spolupráci zlákali basáka Erika Anderssona a kytaristu Andrease Stoltze, který se ujal i sólového zpěvu. Jenže výsledek byl podobný jako v Crave a tak se po třech letech Andreas Stolz (i Erik Andersson) rozhodl sbalit fidlátka a po čase se připojil k reinkarnovaným power-progresivcům Hollow. ..více

[recenze]

[04.11.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

PALANTÍR - Nightmare Opus

Švédská kapela Palantír svoji hudbu označuje za power metal klasického severského střihu. Zatímco debutové album "Lost Between Dimensions" do této autoškatulky celkem pohodlně zapadlo, loňský následovník s titulem "Chasing a Dream" lichotivý rozjezd nepotvrdil. Problém byl zejména na straně zvukové produkce, která se švédskému "všeumělovi" Cedericku Forsbergovi příliš nepovedla. Jenže kapela byla z nějakého důvodu s jeho prací spokojená, a tak jej povolala i k nazvučení EP "Nightmare Opus", jež vyšlo 31. října...více

[recenze]

[04.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

DORO - Conqueress - Forever Strong and Proud

Sloganem hitovky z osmdesátých let od Modusu „Karty sú už rozdané“ by se dalo nové album metalové královny Dorotky s patetickým názvem „Conqueress - Forever Strong and Proud“ charakterizovat nejsnáz. Časy z druhé poloviny devadesátých let, kdy měla Doro potřebu experimentovat (a riskovat), jsou dávno pryč, zpěvačka přesně ví co chce, co se od ní čeká a kde je její místo, tak se toho drží. Podstatné je, že u toho většinu času neztrácí jiskru, a i když jí se staromilským a osobitým pojetím heavy metalu k nalákání mladších ročníků ..více

[recenze]

[03.11.2023]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

TEMPERANCE - Hermitage - Darumas Eye´s Pt. 2

Na začátku letošního roku zastihla fanoušky italských Temperance nepříjemná zpráva o odchodu zpěvačky Alessii Scolletti a bicmena Alfonsa Mocerina. Stalo se tak během příprav nadcházejícího turné a zároveň nového alba, na které Alfonso dokonce již nahrál bicí party. Rodinné důvody obou protagonistů nicméně donutily zbývající členy k rychlé akci. Na turné s Tarjou byly nalezeny dočasné náhrady, k dokončení sedmé studiovky se povedlo zlanařit zpěvačku Kristin Starkey, která prozatím zůstává stálou členkou sestavy (i když u této party člověk nikdy neví). ..více

[recenze]

[03.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

CHEAP AND NASTY - Beautiful Disaster

Když se v polovině osmdesátých let rozpadli finští Hanoi Rocks po osudné nehodě, při které přišel o život bubeník Razzle, a zbytek kapely zůstal uvězněn v drogovém pekle, skončil jeden z nejúchvatnějších příběhů rock n`rollu osmdesátých let. Když trosky kapely opustil i basista Sami Yaffa, bylo o dalším osudu Hanoi Rocks rozhodnuto a pozůstalá trojice Michael Monroe, Andy McCoy a Nasty Suicide vydržela až do hořkého konce. Poslední jmenovaný, který na rozdíl od ústřední dvojice měl nejstřízlivější hlavu, se vypracoval ..více

[recenze]

[02.11.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

EXODUS - Shovel Headed Kill Machine

Vzhledem k nepříznivým okolnostem je neuvěřitelné, že sedmá řadovka Exodus vznikla pouhý rok po předešlém zápisu "Tempo of the Damned". Zaprvé se musel řešit odchod kmenového zpěváka, a to za značně vyhrocených podmínek. Zetro Souza opustil kapelu těsně před mexickým turné, což pořádně nakrklo Garyho Holta, který na adresu svého bývalého frontmana vynášel ostrá prohlášení. Po čase se oba pánové uklidnili a jako oficiální stanovisko Souzova odchodu zvolili obligátní "finanční důvody"..více

[recenze]

[02.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

INFERNALIZER - After Dark

Frontman italských melodeathařů Disarmonia Mundi Claudio Ravinale zjevně našel novou hudební cestu. Zatímco jeho domovský spolek už osm let studiově vyspává, Claudio rozběhl projekt Infernalizer, s nímž na dva roky starém debutu „The Ugly Truth“ prozradil, že rád pouští hrůzu a že černá je dobrá – byť za tuhle barvu nemůže klasický black (a když, tak jen ždibíčkem), ale stará osvědčená gotika. Tu Claudio míchá s rockovým strašidláctvím, takže odkazy na The Sisters Of Mercy, Lordi, Alice Coopera, The 69 Eyes, či Danzig ..více

[recenze]

[01.11.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

STEVEN WILSON - The Harmony Codex

Steven Wilson může být v pohodě. Za roky, co působí na progresivně rockové scéně, si udělal velké jméno a je komerčně úspěšný. Lidé ho nejen kupují, ale uznávají ho jako známku kvality. Umělecký vrchol zažil na desce „Hand.Cannot.Erase.“, která se dá považovat za opravdový klenot žánru. Následovala cesta k větší přístupnosti pro širší posluchačstvo a příklon k popu. Wilson ale nehrál „jen“ pop, nýbrž ho zkoumal. Na minulé desce „The Future Bites“ s ním vyloženě experimentoval, ale skvělé přijetí jako dřívější počiny ..více

[recenze]

[01.11.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

Duff McKAGAN - Lighthouse

Kdeže loňské sněhy jsou… Jak by mohl být Duff McKagan, slavný basista legendárních Guns N`Roses, ještě považován za punkera, ačkoliv se tak celá léta prezentoval? Jenže s věkem přichází korekce názorů, inspirace se mění, stejně jako hudební vkus jedince. Jestliže Duff jako své největší vzory zmiňoval typické punkové party U.K. Subs, G.B.H., Sex Pistols, Ramones či hardcorové průkopníky Dead Kennedys, dnes by k nim jistě přidal další vlivy. Rčení "jednou pankáč, navždy pankáč" ..více

[recenze]

[31.10.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

ELEGY OF MADNESS - XI

Elegy Of Madness brázdí symfo-metalové vody už více než patnáct let. Za tu dobu vydali několik alb, ale do metalové první ligy se zatím neprokopali, ačkoliv k ní mají nyní nejblíž. Snaha se dostat nahoru je u nich zřejmá a zakotvení u Scarlet Records určitě není špatným krokem. Nejzajímavějším a nejosobitějším dílem skupiny byla prvotina „The Bridge Of Sights“, která nabídla ne úplně precizní, ale zajímavý mix progu a gothic/doom metalu. ..více

[recenze]

[31.10.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

THE CLASH - Cut The Crap

Řada hudebních historiků se shoduje na tom, že faktický konec The Clash nepřišel až v roce 1986, ale ve chvíli, kdy kapela vyhodila bubeníka Toppera Headona. Dokonán byl, když to samé provedla s kytaristou Mickem Jonesem a po největším úspěchu kariéry, který přinesla deska „Combat Rock“, se The Clash ocitli v troskách, nebot v jejich řadách zbyl pouze zpěvák a kytarista Joe Strummer a basista Paul Simonon. Poháněni manažerem Berniem Rhodesem ještě jevili vůli pokračovat, ačkoliv věděli, že celá věc nabírá nešťastný směr. „Combat Rock“..více

[recenze]

[30.10.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5/10]

THE WINERY DOGS, BLACKOUT - 25. říjen 2023, Praha, Palác Akropolis

První, co mě upoutalo při návštěvě paláce Akropolis byla skladba publika, které se sešlo - od dorostenců až po hodně zkušené lidi. Starší rockeři, intelektuálně vypadající jedinci, dámy, jež se nejspíš těšily na Richieho Kotzena nebo metaláci. Někteří měli na sobě trika Dream Theater a shodou okolností ten den ohlásil návrat do prog metalové legendy Mike Portnoy. Skutečně pestré obecenstvo, ve kterém jste mohli potkat i různé muzikanty (třeba Ota Váňa z Kabátů), se těšilo na hvězdnou trojici muzikantů, hrajících pod názvem The Winery Dogs. ..více

[reporty]

[30.10.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

Dominika JARÁSKOVÁ (NIMARO) - Snažíme sa robiť takú hudbu, že každý si v tom niečo nájde

Když něco končí, něco nového začíná – takhle nějak by se dal charakterizovat počátek bratislavské rockové kapely Nimaro, jejímuž vzniku předcházelo stěhování zpěvačky Dominiky Jaráskové z Prahy do Bratislavy. Od této chvíle uběhlo sedm let a vize o tom, že cesta kapely bude mít i jasný milník v podobě vydání debutového alba, již nabývá konkétnějších představ. Více prozradí Niki.

..více

[rozhovory]

[29.10.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

JELUSICK - Follow The Blind Man

Jméno chorvatského zpěváka Dina Jelusicka se v rockovém světě skloňuje čím dál častěji. Je to především proto, že byl před pár lety vybrán do sestavy legendárních Whitesnake, u nichž působí oficiálně na pozici druhého klávesisty, ale návštěvníkům koncertů nemohl ujít fakt, že se stále více zapojuje do pěveckých partů ve chvílích, kdy Davida Coverdalea zrazuje hlas, což se v poslední době dělo stále častěji. Jelusick je dobrý zpěvák, který sice nemá s Coverdalem identický hlas, ale jeho barva docela dobře pasuje k hardrockové klasice...více

[recenze]

[29.10.2023]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 4,5/10]

WILL THE THRILL - Take It Sleazy

Kdyby Will Aguilar věnoval při tvorbě alba „Take It Sleazy“ skládání muziky tolik úsilí a nápaditosti jako promo popisu toho, co se na albu děje, mohlo být o něco lépe. A ještě by neškodilo, kdyby kromě basáka a bubeníka, které posháněl pro realizaci desky, vzal do party i lepšího zpěváka, než je on sám – vzhledem k tomu, že v přímočarých, v podstatě až na základní dřeň oholených rockovkách, nejsou pro zásadní sdělení potřeba kdovíjak složité myšlenkové pochody, s nimiž by se případná posila zvenčí musela dlouze ztotožňovat,..více

[recenze]

[28.10.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

Valentino FRANCAVILLA - Midnight Dreams

Jméno italského kytaristy Valentina Francavilly mi ještě před nedávnem nic neříkalo. Valentino je sice od roku 2019 členem známých White Skull, jenže album "Metal Never Rusts", které s nimi doposud jako jediné nahrál, nebylo zrovna dvakrát dobré, takže se člověk nemusel pídit po sestavě. Chyba ale určitě nebyla na straně italského hudebníka, který je mužem nemalých talentů, jak aktuálně dokazuje na své v pořadí druhé sólovce s titulem "Midnight Dreams"...více

[recenze]

[28.10.2023]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

WITHIN TEMPTATION - Bleed Out

Co ještě chcete říct o Within Temptation bez toho, abyste měli pocit, že už to někde muselo zaznít? Ať už se bude mluvit o symfonickém metalu z kteréhokoliv konce a v jakémkoliv kontextu, jménu holandské party, která se velmi intenzivně na vývoji žánru podílela, se vyhnout nelze. Kapela měla do letoška na kontě sedm řadových alb, z nichž některá bývají citována jako vzor pro velkou řadu následovatelů, má za sebou přitažlivý vývoj, svědčící o tom, že na vavřínech se v tomhle spolku neusíná, že je stále co objevovat, kapele nechybí odvaha, ..více

[recenze]

[27.10.2023]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]